PDASoft

Dragonfire 1.1
Publikováno: Středa, 10.03. 2004 - 00:00:00
Téma: Recenze počítačových her pro Palm


Dragon Hry na hrdiny vždy lákaly. Někdo je hraje doma na PC, jiný s kamarády v koutě svého pokoje, jiný svádí urputné boje na nejrůznějších conech. Zkuste i vy tuto skvělou RPG hru, ve které se stanete hrdinou bez bázně a hany, který koná jeden hrdinský skutek za druhým na svém PDA.


RPG_Hero Kdysi, v dávnýsuch dobách, kdy bohové hráli v kostky s lidskými osudy, kdy právo určoval meč a světem se toulali mágové, kdy bylo záhodno vyhýbat se temným lesům, v té době se odehrál tento příběh ...

Zavšivená doba, ještě před chvílí jsem si hověl jako hrdina, toho času na zasloužené dovolené po bitvě s nějakým pošahaným uzurpátorem jednoho pidikrálovství a temným mágem, který si usmyslel, že ovládne svět (s pomocí nějakého bohem zapomenutého artefaktu). Popíjel si v zakouřené krčmě svůj korbel a mračil se na všechny somráky a žebráky, co mají tu drzost se ke mě přiblížit. Zkrátka pohoda a klídek. A najednou si ke mě přisedlo podivné individum s kápí do čela, jenž zhola nic nedělá mých zachmuřených pohledů a hlubokým a tajemným hlasem mi začal vykládat cosi o tom, že je z jiného světa, který je v nějaké srabu (který není, že...). Prý nebe je temné a synové Chaosu putují jeho zemí a za sebou nechávají jen zkázu a zmar. Sakra, ale nějaká ta dcera Chaosu by se hodila, řekl jsem si v duchu. Už je to hezkých pár měsíců, co jsem neměl pořádnou ženskou. A začal jsem pohledem hledat lepé ženské tvary, bohužel hostinský byl chlap a jeho žena, která neměla daleko do pojmu "jak vysoká, tak široká" ve mě žádnou vášeň nevyvolala. Ještě, že víno tady mají dobré a uchopil jsem džbánek s vínem a mocným douškem spláchl trpkou pachuť neukojeného chtíče.
Úpěnlivý hlas vycházející z pod kápě mě vrátil zpět do reality.
"Existuje mýtus o cizinci, který nám může pomoci - o vyvoleném. Má kouzelná křišťálová koule mi řekla, že jsi to ty. Musíš mě následovat!" pravila kápě. "Já? A jak na to přišla? Co když se plete? Nemůže to týden počkat, nebo ještě dýl? Teď jsem se vrátil a potřebuju si trochu odfrknout." řekl jsem mu. Sedm dní sem se vláčel přes Shermanský les a trocha oddechu, dobrého jídla a pití a suché lože a ženská společnost, to bylo to, co jsem potřeboval a ne se harcovat s nějakým pošukem zachraňovat svět.
Ještě než jsem dořekl poslední slovo, koukám že vše kolem začíná blednout a ve vzduchu před zakuklencem stříbrně září magické symboly, které kreslí rukou do vzduchu!
Najednou tma, černý tunel a na konci světlo. Znáte to. Každý říká "Nechoď za světlem!" Ale kam jinak jít, že jo? A najednou jsem v nějakém cizím lese.
Trochu zmateně se rozhlédnu a zakleju "Kde to sakra jsem! Kam jsem se to sakra dostal!" Kruci, zatracený zakuklenec. "To si někdo sakra odskáče" vztekle jsem zařvat do zeleného příšeří neznámého lesa. Naštěstí jsem zahlédl takovou solidní lesní cestu a kde je cesta je i hospoda. A v hospodě se mohu přeptat, kde to vlastně jsem a kdo v tom má asi prsty. Jsem sice trochu nesvůj z toho, že jsem z ničeho nic někde jinde, ale má to i své kladné stránky, např. tu, že jsem v předchozí hospodě nemusel platit. Takové zmizení
někam, má opravdu své výhody, to by nebylo marné se to od nějakého mága naučit, nejlíp od toho z tom plášti s kápí. Až mu budu lámat prsty a pak další kosti v těle za to, že mě takhle jen tak odlifroval kdoví kam. No, možná mu zlámu jen ty prsty, přeci na něj nebudu zlej, když mi ušetřil výdaje za večeři, říkám si, zatímco jsem se vydal po cestě, která vede do nějaké malé vísky zvané Nalym, jak jsem si přečetl na oprýskané dřevěné tabulce u cesty. Tahle vzdělanost je tuze dobrá věc, když člověk narazí na nějakou ceduli, nebo rozcestník, vít kam se dát a kde je. Až na to, že mi jméno tý zablácený vesnice nic neříkalo. Občas se to vzdělání opravdu hodí. Stává se, že nějaký dobrák před začarovaný temný les dá ceduli s nápisem "Bacha, tuto sou Obři. Vstup pouze pro borce s mečem, jinak tudyma nelozte, sic tuná zhebnete".
Ve vesnici vidím postávat nevolníky (asi nemají co dělat, zdejší lenní pán je na ně nějak moc hodný) a tak mi zvědavost nedá a zkusím s nimi prohodit pár slov a něco se dozvědět.
"Zdravím vás." začal jsem zvesela a nasadil úsměv typu sympaťák na cestách č.2.
"Vítej v Nalymu, pane." odpověděl vesničan.
"Hledám jednoho chlápka, v dlouhém plášti s kápí," začal jsem, "čaroděje", dodal jsem, protože mi bylo jasné, že můj popis není zrovna moc selektivní.
"Mágové obvykle nosí dlouhé pláště s kápí." odvětil vesničan.
A sakra, inteligent. Pomyslel jsem si. A nejhorší na tom je, že má pravdu. Kruci.
"A copak tomu čarodějovi chcete? Vy nevypadáte jako čaroděj." zeptal se vesničan.
"Rozmáčknout ho jako červa, rozšlápnout jako mandelinku, tak aby to pěkně křuplo." řekl jsem.
"Mandelinka? Co to je?"
"Takovej hnusnej brouk, všechno žere a když se na něj dupne, tak to křupne, než zemře."
"Aha. Pán se vyzná v zabíjení brouků? Tak to zajděte za hostinským Markynem. Ten ví lecos a navíc tady máme takové trable s brouky, víte?".
"Dík." řekl jsem a vydal se za hostinským. Stejně to bylo místo, které jsem chtěl tak jako tak navštívit, tak uvidíme, co se z toho vyklube.

Anim shots Tak takhle nějak by se dal popsat začátek hry Dragonfire od maďarské společnosti RedShift. Jedná se o klasickou předělávku osvědčeného RPG (Role Playing Game, po našem Hra na Hrdiny) pro PalmOS. Hra podporuje HiRes rozlišení a dá se říci, že grafika a hratelnost je více než dobrá. O kvalitě hry také může hovořit to, že získala ocenění druhé nejlepší RPG hry roku 2002 na serveru PDArcade.com. No, nekupte to za těch 9,95 U$.

Základem hry je (jako vždy) statečný hrdina bez bázně a hany, který vyráží do světa, který je vytržen ze svého poklidného živoření náhle objevivší se bandou příšer, obludek a monster (pokud možno i s nějakými těmi magickými schopnostmi). Do světa, který já náhle sužován válkou, nebo alespoň její hrozbou. Zkrátka tam, kde je třeba pořádného hrdiny, jako jste čirou náhodou právě vy. Hrdina je zpočátku slabý, ne příliš zručný se zacházení s mečem, magie také nic moc a o vybavení ani nemluvě. Ale stále lepší starý meč, který se v rodině dědil z otce na syna, než prázdné ruce a v nich maximálně sukovice. Samozřejmě se náš hrdina může patřičně vyzbrojit ve městě (nebo spíše vesničce), pokud má za co. Peníze může hrdina získat zabíjením všelijakých nepřátel, prodejem toho, co po nich zbyde, občas může nalézt v lese či na planinách opuštěnou truhlici s "pokladem" (která má jen tu vadu, že se kolem ní motá potrava pro červy), pleněním nepřátelských osad a nebo plněním úkolů. Plnění úkolů je základ každé hry na Hrdiny. Úkoly vám budou zadány, když si promluvíte s lidmi co postávají u cest, nebo bydlí v nějakém domečku, chýši či sluji (někdy se nedejte odradit jejich nerudným chováním a zkuste je obtěžovat i vícekrát).

Teda, to je země. Ještě předevčírem byla všude pevná země a dnes se už druhý den brodím po kolena bažinou, jak tady může někdo žít ? Ale žije. Večer jsem tímhle směrem zahlédl světlo.
No vida, vesnice na dřevěných kůlech, když tu není pevná země. Vlezu do chatrče, před kterou je na kůlu nabodnutá podivná zvířecí lebka, teda aspoň doufám, že je zvířecí. V takových bejvácích většinou bydlí nějaký kápo a s těma je lepší být zadobře. Poptám se na zdraví, popiju nějaký jejich truňk a třeba dostanu nějaký tip, kde hledat toho čarodějnického parchanta Sunamura.
"Vítej cizinče, čekám na tebe. Jsem mág Reinhar." říká stařík, sotva vejdu do jeho chýšky, ani jsem se nestačil rozkoukat. Sakra, další kouzelník, drtím kletbu mezi zuby a natáčím se k mágovi pravým bokem a pravačkou krytou bokem sahám po meči. Dobrá ocel platí i na čaroděje.
"Zadrž, mám pro tebe práci, cizinče. Cítím, že jsi ten pravý, kdo ji může udělat. A za tučnou odměnu."
"Hmm. Zatím jsem nikdy neodmítl tučnou odměnu, byť by byla z rukou nějakého prašivého kouzelníka." odvětil jsem a snažil se ho probodnout svým pohledem.
"Velmi potřebuji čtyři magické rostliny. Po studiu starých svitků vím, že se všechny dají nalézt v naší zemi.
"Super, tak proč si je nenajdeš, když to víš?" uštěpačně odpovídám.
"Není to tak snadné. Vše, co o nich vím je, že: Jedna má ráda vodu, ale ostatní ne zas tolik. Jedna má ráda poušť, ale všechny nesnášejí písek. Jedna z nich miluje bažinu a poslední: neviděli jsme ji po stovky let." odpověděl tajemně čaroděj.
"To zní jako velikonoční předsevzetí. Něco barevného, něco nového, něco starého ..."
"Najdi je a když mi je doneseš, štědrá odměna tě nemine."

Nezapomeňte si zapamatovat, kdo a kde vám úkol zadal, ať se můžete po splnění úkolu vrátit zpět a nahlásit jeho splnění. Získáte tak nejen finanční prémii (obvykle dost štědrou), ale i zkušenostní body (XP). Úkoly jsou vesměs poměrně nenáročné. Postačí něco někomu odnést, vyřídit vzkaz, nebo někoho (něco) zabít. Ne vždy, se hledaný předmět nachází tam, kam vás zadavatel úkolu nasměruje, takže to pak chce hledat a pátrat.

DF fight Pro Hrdinu je důležité několik základních věcí. Předně jeho dosažený zkušenostní level, ten ovlivňuje jeho rychlost, sílu (čím vyšší level, tím více ubližujete ostatním a tím více vlastního života máte (HP)), dále má vliv na váš úspěch v soubojích vaše vybavení. Nejdříve začínáte s prostou koženou halenou, ale pak máte možnost získat kovové, stříbrné až zlaté brnění, stejně tak tomu je i se zbraněmi. Jak říkával děda "Čím větší kladivo, tím větší rána.".

A několik tipů na závěr:

  • Hned na začátku si kupte mapu (100 zlaťáků není sice pro začínajícího Hrdinu málo, ale budete mít aspoň rámcově představu, kde jste).
  • Nebojte se z boje utéct. Když už nic jiného, o pár kroků dál můžete do sebe kopnout několik panáků zázračného životabudiče, který ač má zelenkavě jedovatou barvu, oživí jak život, tak magii. Pozor na to, ne vždy se vám povede utéct na první pokus!
  • Nezapomeňte si v inventáři vždy zakliknout to, co chcete používat (zbraň, brnění). Čím dražší, tím lepší.
  • Počítejte s tím, že když prodáváte, pak za polovinu toho, zač to nakupujete (tomu se říká bazarová marže...).
  • Kouzlit se naučíte tak, že si koupíte knihu (jednu) a pak si dokupujete svitky s kouzly. Počítejte s tím, že vaším nejčastějším kouzlem bude Cure (léčení), popř. Cure Serious (léčení většího rozsahu).

Konečně jsem dorazil k věži. Zahlédl jsem ji včera za soumraku, ale jestli je to to, co jsem si myslel, tak nebylo radno k ní dorazit za tmy. A teď za denního světla mám jistotu, je to kouzelnická věž. Jak známo, každý opravdu dobrý mág má vlastní věž, kde nejen vymýšlí a zkouší nejnovější magické čáry, ale také žije. A tohle je první taková věž, na kterou jsem narazil, co jsem v téhle prokleté zemi plné zuřivých skřetů, orků, vampírů a já nevím čeho ještě. A ženské ? Narazil jsem jen na tlupy Amazonek, to přeci nejsou ženské, místo nějakého vášnivého muchlování na vás vytáhnou luk a šíp, v lepším případě vás tlučou oštěpem.
Opatrně se blížím k dveřím vedoucím do věže. Potichu je otvírám, ještě, že nejsou na závoru. V přízemí nikde nikdo. Medailon na krku nevibruje, takže nikde není ani žádná magická past, zřejmě si je místní čaroděj dost jistý sám sebou a nebo se spokojil s tím, že se sem dá přijít jen přes planinu orků, ale to pro někoho mého kalibru nic není. Ještě se na světě nenarodila zelená obluda se slepičím mozkem, kterou bych nepřemohl.
Po chodech se potichu vplížím do patra a ejhle. Tady je ptáček. Uprostřed místnosti nad nějakou knihou je postava v kápi. Není nad to si pohovořit s mágem, který má u krku můj nůž.
"Zdravíčko Sunamure, jak se vede?" zasyčím mu do ucha.
"Zdravím, bojovníku. Nemohl bys ten nůž dát na chvilku někam jinam?"
"To teda nemohl. Ale ty bys něco mohl. Například bys mi mohl říci, co to mělo všechno znamenat. A chci domů." drtím mu mezi zuby do ucha.
"Ale copak, nelíbí se ti tady?" udiveně se zeptá Sunamur.
"To si piš, že se mi tu nelíbí. Na severu řádí barbaři, kousek od nich se potulují bandy zuřivých orků a mezi tím šílení trpaslíci a nějaký fanatický řád rytířů. A na koho jsem narazil v bažinách, tak to se raději ani neptej." já vztekle na to.
"Ale právě proto jsi tady. Ty jediný to můžeš změnit." odvětí mi na to s úsměvem Sunamur.
"Já? Zešílel jsi? To dělá asi to těsné sousedství s těma pošahanýma trpaslíkama, ukaž nemáš taky pěnu u huby jako oni?"
"Vzpomeň si, říkal jsem ti, že doba je u nás zlá, že bohové od nás odvrátili svoji vlídnou tvář".
"Jo, to koukám. Místo tváře nám teď ukazují svoji prd-".
"NEROUHEJ SE !!!" zarazí mě Sunamur. Jak sebou cuknul, objevila se na ostří mého nože, který má stále na krku, kapka rudé krve.
"Tento svět ovládají čtyři bohové. Lich, Gryf, Pán Chaosu a Zlatý drak. První tři nejsou lidem právě dobře nakloněni, ale nic nevzmohou proti Zlatému draku, který nad nám drží ochranou ruku. Bohužel Zlatý drak je nyní mimo tento svět a je potřeba jej přivolat zpět a jen ty jsi schopen to provést!"
Jak tak mluvil, sledoval jsem jeho fanatický pohled. Šílenec.
"Předpokládám, že dokud to neudělám, tak se odtud nedostanu..."


 Kategorie  RPG hry
 Výrobce  Redshift
 Licence  Shareware verze
 Verze  1.1
 Nároky  PalmOS 3.1
 Cena  380 Kč
 Download PalmOS 5  dragonfire_hd.zip
 Velikost  1,14 MB
 Download PalmOS 3.1  dragonfire_lo.zip
 Velikost  954 kB
 Download Palm SONY  dragonfire_hi.zip
 Velikost  1,13 MB
 Download Palm SONY č/b  dragonfire_higr.zip
 Velikost  722 kB
 Hodnocení * * * * *

Koupíte u nás v obchodě







Tento článek si můžete přečíst na webu PDASoft
http://www.pdasoft.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.pdasoft.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=17