Ke zpoplatnění svých služeb totiž již sáhli deníky The Times a The Wall Street Journal. Za denní přístup k prvnímu deníku zaplatí čtenáři jednu1 Libru, za týdenní pak Libry dvě. The Wall Street Journal je dražší - za měsíční přístup z Apple iPADu zaplatíte celých 17,99 USD, což je docela rozdílné vzhledem k cenám pro iPhone, kde za přístup na stejnou dobu zaplatíte šest USD. Dá se tedy očekávat, že obsah pro iPAD bude bohatší, stejně to ale příliš neodpovídá doposud zažitým zvykům. Web je zdarma a tak to má na vždy zůstat, noviny internet využívají k lepšímu prosazení své značky za účelem zvýšení prodeje svých tištěných variant a k tomu ještě vydělávají na reklamě, případně mohou web používat k přímému prodeji některých svých produktů. Alespoň do nedávno tomu tak bylo.

Idea, že budeme platit za běžný obsah většiny běžných webových stránek je pro spoustu lidí strašidelná a budou se s ní jen těžko smiřovat. Pokud na ni ale weby přistoupí, stane se skutečností. Na druhou stranu The Guardian již prodává aplikaci pro iPhone, která jeho čtenářům informace přináší v kompletní podobě a těžko bude stahovat aplikaci, kterou si již koupili tisíce lidí. Budou tedy noviny dobrovolně omezovat přístup uživatelům, kteří neplatí a připravovat se o množství uživatelů, které by na jejich stránky zavítali? Právě tito uživatelé jsou totiž pro webové stránky velmi podstatní, protože tvoří velkou část příjmu z reklam. Jsou tyto akce vůbec podloženy nějakým fungujícím ekonomickým plánem nebo se jedná o sázku do loterie, jak to vše vůbec bude fungovat?

Možná bychom se mohli inspirovat v hudebním průmyslu a jeho přechodu na internet - zde se také ze začátku hovořilo o tom, že tento obchodní model nemá žádnou naději na úspěch. O pár let později se stalo nakupování hudby přes internet naprosto samozřejmou záležitostí a celá řada uživatelů již hudbu ani jiným způsobem nepořizuje. Problém tisku je v tom, že jsme na hudbu poskytovanou zdarma na internetu nebyli několik let zvyklí, což se o novinách říci nedá. (Bavme se o legálních zdrojích). Hudba se začala rovnou prodávat, noviny jsme si ale mohli číst velmi dlouho bez jakýchkoli poplatků. Noviny by se takto mohly snažit zvýšit svoje zisky, ale snadno by se to mohlo také otočit proti nim. Podobně jako hudbu na běžných nosičích jsem si již dlouho nekoupil klasické noviny, protože veškerý potřebný obsah seženu zdarma. V současné době by se mi nechtělo dobrovolně platit ani za obsah od Guardianu, ale třeba nastane situace, kdy budu muset toto své rozhodnutí přehodnotit.

Problémem nakladatelských společností bude také skutečnost, že čas, kdy nebudou k dispozici zdarma žádné dobré informace, pravděpodobně nikdy nenastane. Na webu je zkrátka příliš mnoho lidí a nějaká konkurence se zde bude vyskytovat vždy. Podle mého se vždy najdou nějaké fungující modely, kdy nebude za obsah nutné platit. Bude to ale možná znamenat nutnost změnit určité návyky ze strany čtenářů, třeba opuštění velkých novin a čtení novin od menších společností. A až se informace skutečně přenesou na web kompletně, již nebude ani příliš důvodů setrvávat u jedné konkrétní značky. Pro sentiment není na webu čas a pokud se nám přestane líbit jeden web, brzy jej bez problémů nahradíme jiným.

Někteří lidé si za dobrý obsah vždy rádi zaplatí, ale myslím, že jich nebude tolik, aby byly spokojeni všichni. Jednou bude před nakladatelskými společnostmi stát rozhodnutí, zda-li vydávat své materiály v papírové, nebo elektronické podobě, protože obojí pravděpodobně nebude možné...

Zdroj: Shaun McGill pro PDA 24/7